„Ach Bože!
Kéž se splní to, co bylo zamýšleno.
Kéž uvěří.
A kéž se usmějí nad svými vášněmi.
Vždyť to, čemu oni říkají vášeň, není ve skutečnosti duševní energie,
ale jenom tření mezi jejich dušemi a vnějším světem.
A hlavně, kéž uvěří sami v sebe,
kéž jsou bezmocní jako malé děti,
protože slabost je velká věc, a síla je ničím.
Když se člověk narodí, je slabý a pružný,
když umírá, je tvrdý a necitlivý.
Když strom roste, je jemný a vláčný,
a když umírá, je suchý a tvrdý.
Tvrdost a síla jsou společníky smrti.
Pružnost a slabost jsou projevem svěžesti bytí.
Protože to, co ztvrdlo, nezvítězí.“
—
Modlitba z filmu Stalker (Andrej Tarkovskij , 1979)